Lamentations2
1Ach, jak Hospodin hněvem zahalilDceru sionskou!Z nebe až na zem zahodilIzraelovu nádheru.V den svého hněvu nebral ohledyna podnož svých nohou.2Hospodin bez milosti pohltilvšechny Jákobovy příbytky.Ve své prchlivosti rozbořilopevnění Judské dcery.Porazil k zemi, zneuctilkrálovství i s jeho velmoži!3V zuřivém rozhněváníuťal Izraeli rohy.Před tváří nepřítele odvrátilod něj svou pravici.Vzplanul proti Jákobovi plamenemjak oheň, jenž vše spaluje.4Jako nepřítel napjal luks pravicí připravenou k výstřelu.Jako protivník pobil vše,co bylo krásné na pohled.Jak oheň vylil svůj prudký hněvna stánek Dcery sionské.5Hospodin jednal jako nepřítel,pohltil celý Izrael;pohltil všechny jeho paláce,rozbořil jeho opevněnou zeď.Rozmnožil Dceři judskéžal a zármutek.6Svůj příbytek nechal zpustnout jako zahradu,svůj svatostánek nechal zaniknout.Hospodin nechal v zapomnění upadnoutsvátky i soboty na Sionu;krále i kněze zavrhlve svém rozhořčeném hněvu.7Hospodin na svůj oltář zanevřel,zošklivil si svou svatyni.Vydal do rukou nepřátelměstské hradby i pevnosti.V Hospodinově domě byl slyšet křikjako v den slavnosti.8Hospodin pojal rozhodnutí,že zničí hradby Dcery sionské.Natáhl šňůru, začal měřit,odvrátit od zkázy už nedal se.Hradby i bašty proto naříkaly,klesly společně.9Brány se k zemi zřítily,když rozlámal a rozbil závory.Král i velmoži jsou mezi pohany,Zákon se vytratil.Také proroci už nemajíod Hospodina žádné vidění.10Stařešinové Dcery sionskésedají mlčky na zemi.Prachem si hlavu pokryli,oblečeni do pytloviny.Jeruzalémské pannysvěsily hlavy k zemi.11Pro slzy už sotva vidím,mé útroby se chvějí.Srdce mi puká nad ranami,jež padly na můj lid;nad tím, že děti, ba i kojenciklesají v městských ulicích.12Svým matkám říkají:„Kde je jídlo? Kde je pití?“Hroutí se jako zraněnína městských prostranstvích,pomalu vypouštějí dušisvým matkám v náručí.13K čemu tě přirovnám, Dcero jeruzalémská,čemu se jenom podobáš?K čemu tě připodobním, abych tě potěšil,panenská Dcero sionská?Tvá rána je hluboká jako oceán,kdo by tě mohl uzdravit?14Tvoji proroci ti prorokovalilži a nesmysly.Neodhalovali tvé zločiny,aby odvrátili tvé vyhnanství.Proroctví, která ti předkládali,byly lži a přeludy!15Všichni, kdo půjdou okolo,sprásknou nad tebou ruce.Hvízdnou a hlavou potřesounad Dcerou jeruzalémskou:„To že je to město, jemuž se říkaloDokonalost krásy, Potěcha vší země?“16Všichni tví nepřátelési otvírají ústa na tebe.Pohvizdují a cení zubyse slovy: „Konečně jsme je zničili!Na tenhle den jsme čekalia dočkali jsme se – už je tady!“17Hospodin vykonal to, co plánoval;to, co řekl, také udělal.Jak varoval už odedávna,bořil, aniž se slitoval.Obveselil nad tebou protivníka,roh tvých nepřátel nechal triumfovat.18Volej k Hospodinu ze srdce –ach, hradby Dcery sionské!Ať tvé slzy proudí potokem,ať už je noc či den!Odpočinek si nedopřej,tvé oko ať neusne!19Vstávej a volej za nocípři počátcích hlídek.Jak vodu své srdce vylévejpřed tváří Páně!Za život svých dětí,jež umírají hlademna každém nároží,pozdvihuj k němu dlaně!20Pohleď, Hospodine, jen pohlédni,koho jsi takto ranil!To mají ženy jíst své děti,své miláčky, jež právě zrodily?To mají být v Hospodinově svatynivražděni kněží i proroci?21Mladí i staří v ulicíchleží na zemi.Mé panny i mí mládencipod mečem padali.V den svého hněvu jsi je bil,pobíjel jsi bez milosti!22Jako ke slavnosti jsi svolalodevšad ty, jichž se děsím.Nebyl v den hněvu Hospodinova,kdo by unikl a přežil.Ty, jež jsem hýčkala, jež jsem vychovala,můj nepřítel zhubil!
Biblion, z. s.