Lamentations1
1Ach, jak zůstalo opuštěnoto město plné lidí!Jako by bylo ovdověloto proslulé mezi národy!Bývalo kněžnou mezi zeměmi,a teď je v otroctví.2Hořce naříká celou noc,po tvářích kanou slzy.Z jejích milenců, kolik jich bylo,ji žádný nejde utěšit.Všichni přátelé ji zradili,obrátili se proti ní!3Juda odešel do vyhnanstvíponížen krutou porobou.Přebývá mezi pohanya nemá, kde by spočinul.Všichni, kdo ho pronásledovali,ho dostihli v jeho sevření.4Osiřelé jsou cesty na Sion,nikdo už nejde na slavnost.Jeho brány pustě zejí,jeho kněží sténají,jeho panny mají smutek –Sionu je tak hořce!5Jeho protivníci triumfují,nepřátelé mají zdar.Hospodin totiž Jeruzalém ranilkvůli mnoha jeho nevěrám.Do zajetí šly i děti –nepřítel si je vzal!6Dceru sionskou opustilaveškerá nádhera.Její velmoži jako jelenipastvu marně hledají;zbaveni síly prchajípřed svými pronásledovateli.7Ve dnech trápení a blouděníDcera jeruzalémská vzpomínána všechny poklady,jež kdysi mívala.Když její lid padal rukou sokaa nikdo nešel na pomoc,nepřítel se tenkrát dívala smál se nad tou záhubou.8Dcera jeruzalémská hrozně hřešila,stala se nečistou.Každý ctitel jí teď pohrdá,když vidí její nahotu,a ona zatím sténá,hanbou zakrývá si tvář.9Na jejích sukních špína ulpěla,nestarala se, co bude pak.Neuvěřitelný byl její páda nikde žádná útěcha.Pohleď, Hospodine, na mé trápení –nepřítel zvítězil!10Na vše, co jí bylo drahé,vztáhl svou ruku nepřítel.Viděla, jak do její svatyněvtrhli pohané –ti, o kterých jsi nařídil:„Do tvého shromáždění nesmějí!“11Všechen její lid sténáa žebrá o chleba.Své drahé dali za něco k jídlu,aby se udrželi naživu.Pohleď, Hospodine, jen se podívej,v jaké jsem hrozné potupě!12Není to pro vás vůbec nic,všichni, kdo procházíte kolem?Jen se podívejte, pohleďte,zda je bolest podobná té, kterou trpím,kterou mě ranil Hospodinv den, kdy se rozlítil.13On seslal oheň z výšinydo mých kostí, které zachvátil.On nastražil mým nohám síť,obrátil mě zpátky.On způsobil mé zničení,celé dny ležím v bezmoci!14Z mých hříchů se stalo jho,jež bylo jeho rukou svázáno.Zavěsily se mi na hrdlo,to jho mě síly zbavilo!Hospodin mě vydal do rukou,před nimiž obstát nemohu.15Hospodin pohrdl všemi hrdiny,kteří jsou v mých zdech.Vojsko proti mně shromáždil,aby rozdrtil mé mládence.Hospodin šlapal v lisupanenskou dceru Judu!16To proto nyní pláči,z očí mi tečou slzy.Není nablízku, kdo by mě potěšil,kdo by mi život navrátil.Mé děti zůstaly opuštěny –nepřítel zvítězil.17Sion své ruce vztahuje,chybí mu těšitel.Hospodin vzbudil proti Jákobovivšechny nepřátele z okolí;Jeruzalém je mezi nimijako nečistý.18Hospodin je ale v právu,vždyť jsem se vzepřela jeho příkazům.Poslyšte, všechny národy,pohleďte na mé trápení:Mé panny i mí mládencimuseli jít do zajetí.19Volala jsem své milence,ti mě však zradili.Moji kněží i mí stařešinovéve městě pomřeli,když žebrali o něco k jídlu,aby se udrželi naživu.20Pohleď, Hospodine, na mé úzkosti,jak se mi chvějí útroby!Srdce mi buší v prsounad mojí hroznou vzpourou.Venku meč vraždí děti,doma umírají hlady!21Každý slyší mé sténání,nikdo mě ale netěší.Všichni mí nepřátelé slyší o mém neštěstía jásají nad tím, co jsi dopustil.Kéž už přivedeš ten vyhlášený den,kdy je postihne to, co mě!22Kéž už všechna jejich zlobavystoupí před tvou tvář.Proveď jim, co jsi mi učinilza všechny mé nevěry.Je příliš mého sténání,srdce mi puká bolestí!
Biblion, z. s.