Job12
1Job na to řekl:2„Opravdu, vy jste ti pravía moudrost vymře s vámi!3I já však mám rozum tak jako vya nejsem v ničem za vámi,to přece každý ví.4Jsem ale k smíchu i svému příteli:‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘5Spokojený člověk pohrdá neštěstím:‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘6Stany nájezdníků naplňuje klid,ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí,jako by Boha v ruce drželi.7Jen se ptej dobytka, ať tě poučí,ptáci na nebi ti to povědí;8anebo promluv se zemí, ať tě poučí,ryby v moři ti to prozradí:9Neví snad jeden každý z nich,že je svou rukou učinil Hospodin?10V jeho ruce je život každého tvora,je v ní dech každého lidského těla.11Což neumí ucho rozlišovat slova,jako umí jazyk pokrm ochutnat?12Náleží moudrost jenom kmetům,patří rozumnost k dlouhému věku?13Bůh – ten má moudrost a také moc,patří mu prozřetelnost a rozumnost.14Co zboří, se nedá postavit,koho uvězní, nelze propustit.15Když zadržuje vody, sucho přichází,a když je vypustí, zemi pustoší.16Jemu patří síla i schopnosti,jeho je podvedený i podvodník.17Velmože svléká donaha,ze soudců umí blázny udělat.18Králům rozpíná opasky,bedra jim obtáčí provazy.19I kněží svléká donaha,dávné opory strhává.20Odebírá slovo zkušeným,starce zbavuje soudnosti.21I přední muže vystavuje hanbě,odzbrojuje i statečné.22Odkrývá hlubiny temnoty,na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.23Rozmnožuje národy a pak je ničí,dává jim rozmach a pak je rozhání.24Vůdce lidu on o rozum připravuje,nechá je bloudit v pustotě bez cíle.25Bez světla tápají v temnotě,nechá vrávorat je jako opilce.
Biblion, z. s.