Job11
1Sofar Naámský mu na to řekl:2„Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi?Má se dát za pravdu mluvkovi?3Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš?Že nikdo neztrestá tvé rouhání?4Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí,jsem před tebou zcela bez vady.‘5Ach, kéž by tak Bůh promluvil,kéž by se s tebou dal do rozpravy!6Kéž by ti prozradil taje moudrosti,potřebuješ totiž dvojnásob chápání:Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!7Můžeš postihnout Boží hlubiny?Meze Všemohoucího pochopit?8Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš?Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?9Delší než země,širší než moře!10Když on zasáhne, když uvězní,když svolá soud, kdo mu zabrání?11Podvodníky zná a vidí zlo,jak by mu mohlo uniknout?12‚Rozum dostane hlava dubová,až divoká oslice porodí člověka!‘13Když ale napravíš své srdcea k Bohu vzepneš dlaně,14zlo ze svých rukou když daleko odhodíša nestrpíš ve svém stanu bezpráví,15tehdy tvář pozvedneš bez vady,budeš stát neochvějně, bez vší obavy.16Tehdy zapomeneš na své trápení,jak voda odplyne z tvé paměti.17Tvůj život jak poledne se rozzáří,i tma se promění v svítání.18Buď klidný, vždyť je tu naděje –rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.19Budeš spát a nikdo nevyruší tě,o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.20Oči ničemů se ale vysílí,jejich útočiště se vytratí;zbude jim naděje, že duši vypustí.“
Biblion, z. s.