Jeremiah30
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy.3Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“4Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi.5Tak praví Hospodin:
„Slyšíme vyděšený křik –čirá hrůza, žádný klid!6Rozhlédněte se a ptejte se:Copak může muž rodit?Proč tedy vidím všechny mužes rukama na břiše jako rodičky,s popelavými tvářemi?7Běda, bude to hrozný denjako žádný jiný,čas Jákobova soužení –bude z něj ale zachráněn.8Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům,9ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.10Neboj se, můj služebníku, Jákobe,a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.Hle, zachráním tě z dálné cizinya tvé potomky z jejich vyhnanství.Jákob se vrátí a odpočine v bezpečía nikdo už ho nevyděsí.11Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,já tě zachráním.Skoncuji se všemi národy,do kterých jsem tě rozprášil.S tebou však nikdy neskončím,i když tě ztrestám po právua nenechám tě bez trestu.“12Tak praví Hospodin:
„Tvá zranění se nehojí,tvé rány bolí.13Není, kdo by tě obhájil,není léku na tvé bolesti,nikdo tě nedokáže uzdravit!14Všichni tví milenci na tebe zapomněli,žádný z nich o tebe nestojí.Ranil jsem tě jako nepřítel,ztrestal tě jako surovec,protože máš tolik vina tvůj hřích se tolik rozmnožil.15Proč sténáš nad svým zraněním?Tvou bolest nejde vyléčit.To já jsem ti to způsobil,protože máš tolik vina tvůj hřích se tolik rozmnožil!16Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.Ti, kdo tě plení, budou sami pleněnia všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.17Ano, já obnovím tvé zdraví,tvé rány zhojím, praví Hospodin,neboť tě nazývali poběhlicí:‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“18Tak praví Hospodin:
„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,nad jeho příbytky se slituji.Město se vystaví tam, kde byly trosky,a palác bude tam, kde má být.19Rozezní se odtud chvalozpěvy,zas bude slyšet hlas veselí.Rozmnožím je, aby jich neubývalo,oslavím je, a nebude jich málo.20Budou mít dětí tak jako kdysi,jejich obec přede mnou se znovu ustaví,se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.21Jejich vládcem bude jeden z nich,z jejich středu vzejde jejich panovník –přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.Vždyť kdo by se jinak odvážilke mně přistoupit? praví Hospodin.22Vy budete mým lidema já budu vaším Bohem.“23Hle, Hospodinova vichřice –jeho hněv už zuří!Na hlavy darebáků snáší sevichr bouřlivý!24Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,dokud neprovede a nesplní,co ve svém srdci usoudil.V nadcházejících dnechtomu porozumíte.
„Slyšíme vyděšený křik –čirá hrůza, žádný klid!6Rozhlédněte se a ptejte se:Copak může muž rodit?Proč tedy vidím všechny mužes rukama na břiše jako rodičky,s popelavými tvářemi?7Běda, bude to hrozný denjako žádný jiný,čas Jákobova soužení –bude z něj ale zachráněn.8Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům,9ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.10Neboj se, můj služebníku, Jákobe,a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.Hle, zachráním tě z dálné cizinya tvé potomky z jejich vyhnanství.Jákob se vrátí a odpočine v bezpečía nikdo už ho nevyděsí.11Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,já tě zachráním.Skoncuji se všemi národy,do kterých jsem tě rozprášil.S tebou však nikdy neskončím,i když tě ztrestám po právua nenechám tě bez trestu.“12Tak praví Hospodin:
„Tvá zranění se nehojí,tvé rány bolí.13Není, kdo by tě obhájil,není léku na tvé bolesti,nikdo tě nedokáže uzdravit!14Všichni tví milenci na tebe zapomněli,žádný z nich o tebe nestojí.Ranil jsem tě jako nepřítel,ztrestal tě jako surovec,protože máš tolik vina tvůj hřích se tolik rozmnožil.15Proč sténáš nad svým zraněním?Tvou bolest nejde vyléčit.To já jsem ti to způsobil,protože máš tolik vina tvůj hřích se tolik rozmnožil!16Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.Ti, kdo tě plení, budou sami pleněnia všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.17Ano, já obnovím tvé zdraví,tvé rány zhojím, praví Hospodin,neboť tě nazývali poběhlicí:‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“18Tak praví Hospodin:
„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,nad jeho příbytky se slituji.Město se vystaví tam, kde byly trosky,a palác bude tam, kde má být.19Rozezní se odtud chvalozpěvy,zas bude slyšet hlas veselí.Rozmnožím je, aby jich neubývalo,oslavím je, a nebude jich málo.20Budou mít dětí tak jako kdysi,jejich obec přede mnou se znovu ustaví,se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.21Jejich vládcem bude jeden z nich,z jejich středu vzejde jejich panovník –přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.Vždyť kdo by se jinak odvážilke mně přistoupit? praví Hospodin.22Vy budete mým lidema já budu vaším Bohem.“23Hle, Hospodinova vichřice –jeho hněv už zuří!Na hlavy darebáků snáší sevichr bouřlivý!24Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,dokud neprovede a nesplní,co ve svém srdci usoudil.V nadcházejících dnechtomu porozumíte.
Biblion, z. s.