Ecclesiastes12
1Pamatuj na svého Stvořitele,dokud jsi ještě mlád,dříve než přijdou zlé dny a roky,o kterých řekneš: Nemám je rád!2Dřív než ti slunce zhasnetak jako světlo měsíce a hvězda než se obloha znovutemnými mraky zatáhne.3Strážcové domu se tehdy rozechvějí,udatní mužové se přikrčí,prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely,ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.4Tehdy se zavřou dveře do ulicea mlýnek zvolna umlkne,budeš se probouzet ptačím zpěvem,všechny písně však budou zastřené.5Tehdy se člověk začne bát výšeka každá cesta hrozbu znamená,mandloň rozkvete bílým květem,příliš těžká je i kobylkaa všechna chuť se ztratila. Člověk odchází do věčného domu,ulicí krouží truchlící.6Pamatuj na svého Stvořitele,dřív než se přetrhne stříbrná šňůraa zlatá mísa než se rozbije,dřív než se roztříští džbán nad pramenema kolo u studny se rozláme,7než se prach vrátí do země, kde býval,a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.8Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.9Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví.10Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.11Slova mudrců jsou jako bodce,sbírky výroků jsou zatlučené hřeby –všechny pocházejí od téhož Pastýře.12Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví.13Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším.14Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré, anebo zlé.
Biblion, z. s.