Ecclesiastes11
1Posílej svůj chléb po vodě –po čase znovu najdeš jej.2Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů,vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.3Když se oblaka naplní vodou,na zemi padne lijavec.Když spadne strom, zůstane ležet,ať padl k jihu, nebo na sever.4Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje,kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.5Tak jako nerozumíš cestě větruanebo zárodku v lůnu těhotné,stejně tak nerozumíš dílu Boha,jenž působí to vše.6Rozsívej zrána svoje zrnoani zvečera své ruce neskládej –vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono,či zda je stejně dobré obojí.7Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!8Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.9Raduj se, mladíku, ze svého mládí;ze srdce vesel se, dokud jsi mlád.Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce,za tím, co vidíš svýma očima.Buď si však vědom, že s tímto všímpřed Božím soudem budeš stát.10Zármutek si k srdci nepřipouštěja všechny potíže drž si od těla –vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!
Biblion, z. s.