Joel2
1Ať na Sionu troubí polnice,na mé svaté hoře poplach vyhlaste!Všichni obyvatelé země ať se třesou,neboť přichází Hospodinův den!Ano, blíží se2temný a chmurný den,den zahalený soumrakem!Jako se úsvit rozlévá po horách,blíží se veliká a mocná armáda,jaká odpradávna nikdy nebylaa navěky už nebude žádná podobná:3Před nimi sžírající oheň,za nimi plamen plápolá.Před nimi zem jak zahrada Eden,za nimi zpustošená pustina –uniknout není kam!4Napohled se podobají koním,řítí se vpřed jak oři váleční.5Rachotí jako jízda s vozy,skáčou přes horské vrcholy.Hučí, jako když slámu hltají plameny,jako mocné vojsko seřazené do bitvy.6Před nimi se chvějí národy,ve tváři blednou zděšením.7Řítí se vpřed jako vojáci,jako hrdinové útočí na hradby;směru se drží každý z nich,ze své dráhy se neodchýlí.8Jeden do druhého nevráží,každý sleduje svůj cíl,a i když na obranu narazí,neřídne jejich šik.9Na město se vrhají,řítí se na hradby,šplhají na domy,vnikají okny jako zloději.10Před nimi země třese sei samo nebe se musí chvět;slunce a měsíc zatmí sea zmizí záře hvězd.11Hospodin sám pak burácív čele své armády;jeho tábor je obrovský,připraven plnit jeho rozkazy.Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den!Kdo jej může snést?12A proto ještě teď, praví Hospodin,vraťte se ke mně celým srdcem svým,s postem, pláčem a truchlením!13Roztrhněte svá srdce,a ne pláště své,k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;je přece milostivý a soucitný,nesmírně trpělivý, velmi laskavýa který od zla upouští.14Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,a požehnání nám zanechá,aby zas byly moučné oběti a úlitbypro Hospodina, vašeho Boha.15Ať na Sionu troubí polnice,vyhlaste půst,všechny svolejte!16Shromážděte lid,posvěťte shromáždění,sezvěte starce,shromážděte dětii malé kojence.Ženich ať vyjde z ložnicea nevěsta ze svého pokoje.17Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,plačte mezi síní a oltářem!Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,nevydávej posměchu své dědictví,ať nejsou pořekadlem pro pohany!Proč se má říkat mezi národy:‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“18Hospodin se pak rozhorlí pro svou zema nad svým lidem se slituje.19Hospodin svému lidu odpoví:„Hle, posílám vám obilí,víno a olej do sytosti!Nevydám vás už nikdy vícposměchu mezi pohany.20Severní vojsko od vás vyženudaleko na vyprahlou pustinu –jeho přední voj do Moře mrtvého,zadní pak do Středozemního;a vzejde z něho smrad a puch.“
Ano, on vykonal věci veliké,21neboj se, země, jásej a raduj se!Hospodin vykonal věci veliké,22ať už se nebojí polní zvěř!Širé pastviny zas budou zelené,stromy ponesou své ovocea fíkovník s révou vydají užitek.23Synové Sionu, jásejte,v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,neboť vám dá déšť, jak se patří,vylije na vás liják vydatný,podzimní i jarní, jako dřív.24Tvá humna budou plná obilí,tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.25Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,larvy, ponravy i housenky –mé veliké vojsko,které jsem na vás vypravil.26Budete jíst a jíst až do sytostia jméno Hospodina, svého Boha, velebit,toho, jenž pro vás koná zázraky:Můj lid už navěky nedojde potupy!27A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,že váš Bůh jsem já, Hospodin,a žádný jiný není.Můj lid už navěky nedojde potupy!
Ano, on vykonal věci veliké,21neboj se, země, jásej a raduj se!Hospodin vykonal věci veliké,22ať už se nebojí polní zvěř!Širé pastviny zas budou zelené,stromy ponesou své ovocea fíkovník s révou vydají užitek.23Synové Sionu, jásejte,v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,neboť vám dá déšť, jak se patří,vylije na vás liják vydatný,podzimní i jarní, jako dřív.24Tvá humna budou plná obilí,tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.25Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,larvy, ponravy i housenky –mé veliké vojsko,které jsem na vás vypravil.26Budete jíst a jíst až do sytostia jméno Hospodina, svého Boha, velebit,toho, jenž pro vás koná zázraky:Můj lid už navěky nedojde potupy!27A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,že váš Bůh jsem já, Hospodin,a žádný jiný není.Můj lid už navěky nedojde potupy!
Biblion, z. s.