Job42
1Job na to Hospodinu řekl:2„Uznávám, že jsi všemocnýa že nic nepřekazí tvé úmysly.3Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,a přitom nemá poznání?‘Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí,o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.4Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím,budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘5Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti,teď tě však na vlastní oči spatřuji.6Proto se pokořuji –v prachu a popelu činím pokání!“7Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.8Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“9Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.10Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív.11Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici.12Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic.13Měl také sedm synů a tři dcery.14Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. 15V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.16Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení.17Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
Biblion, z. s.