Isaiah51
1Poslouchejte mě, kdo jdete za spravedlností,vy, kdo Hospodina hledáte:Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,na hlubokou jámu, z níž vykopáni jste.2Pohleďte na svého otce Abrahamaa na Sáru, jež vás rodila:Když jsem ho povolal, byl jen jediný,požehnal jsem ho však a rozmnožil.3Ano, Hospodin potěší Sion,potěší všechny jeho sutiny;jeho poušť učiní Edenu podobnou,v zahradu Hospodinovu ji obrátí.Znovu tam bude radost a veselí,zpěv a díkůvzdání tam bude znít.4Dobře mě, můj lide, poslouchej,nastav mi uši, můj národe!Učení totiž vzejde ode mě,mé právo lidem zasvitne.5Má spravedlnost blíží se,má spása už je na cestě,má paže národům právo přinese.Ostrovy na mě čekají,mou paži vyhlížejí s nadějí.6Jen pozvedněte oči k nebi,podívejte se dolů k zemi:Nebe se rozplyne jako dým,země se jako šaty obnosí,její obyvatelé pomřou jako komáři.Má spása ale trvá navěkya má spravedlnost nikdy neskončí.7Poslouchejte mě, znalci spravedlnosti,lide, který má v srdci mé učení:Vůbec se nebojte lidského pohrdání,z jejich urážek nemějte obavy.8Vždyť je moli sežerou tak jako šaty,jako vlna budou červy sežráni.Má spravedlnost ale trvá navěky,pro všechny časy je mé spasení.9Probuď se, probuď, paže Hospodinova,obleč se silou svou!Probuď se jako za dávných dnů,za časů, jež byly od věků!Nebyls to ty, kdo rozdrtil netvora,kdo tehdy toho draka udolal?10Nebyls to ty, kdo moře vysušil,ty ohromné vodní propasti,a udělal cestu skrz mořské hlubiny,aby je vykoupení mohli překročit?11Hospodinovi zachránění se navrátía na Sion přijdou s jásáním,s věčnou radostí na tvářích.Tehdy je přemůže radost a veselí;zármutek a úpění je opustí.12Já jsem váš Utěšitel, já sám.Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka,člověka, jenž se trávě podobá?13Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce,na Toho, jenž nebe rozestřela položil základy země.Denně žiješ v stálé hrůzepřed hněvem utiskovatele,který se chystá k záhubě.Ale hněv utiskovatele –kde je?14Zajatec bude brzy propuštěn;v té jámě totiž neumře,chléb mu už scházet nebude.15Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou –mám jméno Hospodin zástupů.16Svá slova vložil jsem do tvých úst,ve stínu své ruky jsem tě skryl –já, jenž jsem nebe zasadila základy země položil,říkám Sionu: „Jsi můj lid.“17Probuď se, probuď se,vstávej, Jeruzaléme,který jsi z ruky Hospodinovykalich jeho hněvu pil,který jsi až do dna vyprázdnilpohár závrati!18(Sionskou dceru žádný nedoprovodilze všech synů, které zplodila;za ruku ji nevzal ani jedinýze všech synů, které hýčkala.)19Dvojí neštěstí přišlo na tebe –a kdo tě lituje?Zkáza a zhouba, hlad a meč –kdopak těší tě?20Tvoji synové leží v mrákotáchna každém rohu jak antilopa lapená,pod tíhou hněvu Hospodinova,pod hrozbami tvého Boha.21Proto teď slyš, ty ztrápená,ty opilá, ne však od vína:22Toto praví tvůj Pán a Bůh,obhájce svého lidu, Hospodin:Hle, beru ti z rukypohár závrati!Z toho poháru, z kalicha mého hněvunebudeš pít už nikdy víc.23Dám jej však do ruky tvých trapičů,kteří ti říkali:„Sehni se, ať přejdeme!“a tys jim nastavovala hřbet jako zem,jako ulici pro chodce.
Biblion, z. s.