Hosea11
1Když byl Izrael ještě dítětem,zamiloval jsem si jej;tehdy jsem povolalsvého syna z Egypta.2Čím jsem je ale volal víc,tím více ode mě odcházeli pryč –baalům přinášeli oběti,modly uctívali kadidly.3Já jsem Efraima učil chodita nosil jsem je v náručí;oni však uznat nechtěli,že jsem to já, kdo je uzdravil.4Táhl jsem je provazy lidskostia lany milování.Byl jsem jim tím, kdo nadnášíjho, které nosí na šíji;skláněl jsem se k nim,abych je nakrmil.5Nevrátí se snad do Egypta?Asýrie jim bude kralovat!Protože se odmítli vrátit ke mně,6v jejich městech bude řádit meč;roztříští jejich závory,jejich úmysly pohltí.7Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;i když k Nejvyššímu volají,nepozvedne je vůbec nic.8Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?Copak s tebou jak s Admou naložím?Zachovám se k tobě jako k Cebojim?Srdce se ve mně obrací,v nitru jsem pohnut lítostí.9Nevykonám svůj prudký hněv,nevydám znovu Efraima záhubě.Jsem přece Bůh, a ne člověk,jsem Svatý uprostřed tebe –nenavštívím tě už děsem.10Půjdou za Hospodinemřvoucím jako lev.Až zazní jeho řev,jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.11Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,z asyrské země jako holoubcia já je k nim domů navrátím,praví Hospodin.
Biblion, z. s.