Deuteronomy33

1Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele.2Řekl:
„Hospodin přišel ze Sinaje,
ze Seíru, jako když slunce vychází,tak jim z pohoří Paran zazářil.S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše,oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
3Ó, jak miluješ lidi!Všechny své svaté v ruce máš.Oni se k tvým nohám přivinuli,aby přijímali slova tvá –4Zákon, jenž Mojžíš vydal nám,dědictví shromáždění Jákobova.5Ješurunovi stal se králem,vůdcové lidu když sešli sespolečně s kmeny Izraele.
6Ruben ať žije, ať nikdy nevymře,ač jeho mužů jen hrstka je!“
7O Judovi řekl:
„Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův,
k jeho lidu jej zpět přiváděj.Když bojuje svou vlastní rukou,proti nepřátelům mu pomáhej.“
8O Levim řekl:
„Kéž tvé urim a tumim, Hospodine,
připadne muži tobě věrnému!Zkusils jej onou zkouškou v Masse,přel ses s ním u vod sváru v Meribě.
9O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘Na vlastní bratry nebral zřetela ke svým dětem neznal se.Ano, tvé slovo zachovali,tvou smlouvu budou střežit levité.10Jákoba budou tvým pravidlům učita Zákonu tvému Izrael.Kadidlo před tebe budou klást,zápaly přinášet ti na oltář.11Požehnej, Hospodine, jeho síle,v díle jeho rukou zalíbení měj.Jeho protivníky udeř do slabin,aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“
12O Benjamínovi řekl:
„Hospodinův miláček to je –
kéž zůstává u něj v bezpečí!On jej ochraňuje každý den,vždyť odpočívá v jeho náručí.“
13O Josefovi řekl:
„Jeho zemi ať žehná Hospodin
nejlepší rosou z nebe nahoře,prameny sahajícími dolů do hloubky,
14nejlepšími dary slunce,nejlepší úrodou všech měsíců,15největší chloubou hor odvěkých,nejlepšími dary věčných pahorků,16nejlepším ze země a její plnosti!Přízeň Toho, jenž přebývá v keři,na hlavě Josefově nechť spočine,na temeni vyvoleného z bratří!17Jak prvorozenému býku čest mu náleží,jeho rohy jsou rohy buvolí;národy ze všech zemských končinon těmi rohy porazí.Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy,takové tisíce Manasesovy!“
18O Zabulonovi řekl:
„Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš,
a ty, Isachare, v stanech svých!
19Na horu svolají různé národy,tam budou přinášet pravé oběti.Budou sytit z mořského bohatství,z pokladů v písku ukrytých.“
20O Gádovi řekl:
„Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje!
Gád uložil se jako lvice,s ramenem i hlavu utrhne!
21To nejlepší si nechal pro sebe,díl, jenž je velitelům vyhrazen.V čele lidu totiž směle šela Hospodinovu spravedlnost prováděl,jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“
22O Danovi řekl:
„Dan je mladý lev,
z Bášanu vyskakuje!“
23O Neftalímovi řekl:
„Přízní jsi nasycen, Neftalíme,
požehnání Hospodinova jsi pln,jezero i s jižní stranou opanuj!“
24O Ašerovi řekl:
„Nad jiné syny požehnán je Ašer,
mezi bratry ať je oblíben,své nohy ať smáčí olejem!
25Z železa a bronzu ať jsou tvé závory,po všechny své dny žij v bezpečí.
26Nikdo není jako Bůh, Ješurune!Na pomoc tobě spěchá nebem,brázdí oblaka ve slávě své!27Odvěký Bůh je tvým útočištěm,věčné náručí tě podepře.Tvé nepřátele před tebou ženea říká: ‚Vyhlaď je!‘28Izrael proto bydlí v bezpečí,Jákobův příbytek  nikdo nerušív zemi obilí a vína,kde z nebe padá rosa.
29Jak jsi, Izraeli, blažený!Kdo je ti podobný,lide, jejž Hospodin zachránil!On je štítem tvé ochranya mečem tvého vítězství.Ať se tví nepřátelé před tebou krčía ty ať jim šlapeš po šíji!“

Biblion, z. s.

https://app.library.bible/content/ba5b3158dfe11f82